Jdi na obsah Jdi na menu
 


Arad 8.-9.10.2011

Naše cesta na balkán.....odjezd v pátek v 10 hod, s holkama z Earl´s  Legend,dle plánovače tras jsme měli být za cca 8,5 hod na místě, v našem hotelu v Timisoara. Cesta vesměs po dálnici přes Slovensko, Maďarsko a konečně Rumunsko. Trochu jsem se obávala neb o cestování Rumunskem jdou různé zvěsti, ale kdo se bojí nesmí do lesa  a je třeba se přesvědčit a né šířit nějaké fámy. Vše probíhalo hladce a bez komplikací až na takovou maličkost, že za přechodem do RO jsme si museli koupit dálniční známků a pak jsme jeli asi 1,5 hod po " dálnici " kde byla nejvyšší povolená rychlost 60km / hod !!! O značce "Pozor krávy " jsme si mysleli své dokud jsme krávy na dálnici skutečně nepotkali . Takže díky omezené rychlosti na této dálnici nám cesta trvala 10 hodin. Ubytování proběhlo bez komplikací a menší zádrhel byl až v našem požadavku, že snídani, která je v ceně ubytování, chceme už na 7 hod ráno. To !! UŽ !! na recepci nechápali.

V sobotu ráno před 7 hod jsme šli venčit psy a dole v restauraci seděly po tmě servírka společně s recepční a tiše kouřily. Těsně po 7 hod jsme tedy přišli na snídani, na objednanou kávu jsme čekaly asi 10 min a poté jsme se dočkaly i vaječné omelety. Servírka nám vše jen tiše přinesla, nijak s námi nekomunikovala. Po snídani jsme vyjeli směr Arad na výstaviště. Cesta byla značena šipkama takže nebyl problém najít místo konání výstavy. Před odbočkou na výstaviště stál na cestě policista a když viděl blinkr na autě, zastavil provoz a dal přednost vystavovatelům. Po pár metrech k našemu autu přistoupil veterinář a s údivem se zeptal Caniche ?? Pak řekl něco jako, že takové pudly ještě nikdy neviděl ( bílý, červený, hnědý toy ) a s úsměvem na rtu zkontroloval psí pasy. Kousek dál vybírali cca 60 kč za parkovné a paní nám ukázala kde máme jet. Nikdo nám tam tak jako u nás ,nenařizoval kde máme zaparkovat, mohli jsme si vybrat a tak jsme autem dojeli skoro až k výstavnímu kruhu. Našli jsme si místo u našeho kruhu, postavili stan a šli vyzvednou čísla. Čas na mých hodinkách ukazoval něco málo po deváté hodině. Začátek výstavy byl v 10,15 h slavnostní zahájení a 10,30 začátek posuzování, takže času jsme měli dost. Po chvíli začala hrát hudba z amplionů a místní všichni stáli v pozoru....že by hymna ?...pak hlasatel cosi oznámil a nám pomalu docházelo, že jsme v zemi kde si nemění čas a že je vlastně o hodinu víc !!! A taky nám ihned došlo, že chudák servírka na nás v hotelu hodinu čekala se snídaní !!!!!!!!!!   

První CACIB výstava tedy začala přesně podle propozic, Api si  vyběhal CAJC, BOJ a červená Ivetka ulovila CACIB a BOB . V 11,30 h začínala další výstava Club show IX.skupiny. Paní rozhodčí z Finska byla velmi přísná a hodně dbala na pohyb, spousta vystavovatelů odcházela z kruhu se zklamáním a bez titulu. O to větší radost jsme měli, že jsme opět získali BOJ a Ivetka BOB. Po výstavě jsme se stavili do místního Kauflandu a koupili si něco k snědku a láhev vína na oslavu.

dscf7561.jpg

V neděli ráno bylo sice slunečno, ale jen 6 °C a studený vítr !!! Rumuni vytáhli zimní bundy, kožichy, čepice a rukavice...a my jim mohli leda závidět, museli jsme si vystačit s naším sohtshellovým oblečením. Veterinář u vjezdu na nás už z dálky mával, že nemusíme nic ukazovat, že si nás pamatuje.   Naštěstí posuzování šlo hezky rychle a když vysvitlo sluníčko bylo hned i tepleji. Panu rozhodčímu se naši pudli líbili a naše sbírka byla tentokrát CAJC BOJ, CACIB BOB, res.CAC res,CACIB. Zašli jsme si na sekretariát vyřídit šampionáty kde po důkladné kontrole posudků a kartiček nám je do 1,5 hod vystavili.

Trochu mě překvapilo, že se nedávaly žádné ceny, ani za CAJC, CACIB, pouze BOB v závěrečných soutěžích dostal medajli. A ostatní závěrečné soutěže měly ceny - pohár, jen pro dvě místa !! Sice tam měli bednu na tři vítěze, ale udávali se jen dva. Asi jiný kraj jiný mrav.

Jediné co mi na RO vadilo byli toulaví psi at´už v Aradu nebo v okolí. Byli takřka všude. Další věc co mi vadila byli místní řidiči. Neustále předjížděli, tlačili se, vynucovali si přednost a jezdili na červenou.

Cesta zpět vedla už po pořádné dálnici a i se zastávkama jsme to zvládli za 8,5 hod.